Petruško, děkuji Ti za pomoc, která se vlastně ani slovy vyjádřit nedá… Děkuji za podporu a velmi citlivé vedení v tak těžké situaci, jakou byla smrt maminky a rozloučení s ní. V okamžiku, kdy je člověk a rodina zdrcena ztrátou milované osoby, jsi to byla Ty, která mi pomohla se zorientovat v celém aktu rozloučení. Ve chvíli, kdy hlava moc nefunguje, sis našla čas a byla ochotna kdykoli zodpovědět mé otázky. Řeč, pro kterou jsi potřebovala informace ze života maminky, jsme spolu poskládaly při osobním setkání v klidném prostředí nad hrnkem čaje. To vše mi velmi pomohlo uvolnit emoce spojené se ztrátou, ale i uvědomění si podstaty života a smrti jako takové ve chvíli, kdy se nás toto osobně dotýká. V den posledního rozloučení jsi pronášela slova, která byla laskavá a procházející srdcem, jako bys byla součástí naší rodiny. Až zpětně si člověk uvědomí, jak moc byl Tvůj přístup jiný, osobní, citlivý a vstřícný všemu, co jsme v tu chvíli prožívali. Za celou naši rodinu Ti děkuji.